V postatě ihned po převozu ke kamarádovi do dílny na autě začal dělat, v té době jsme byli ještě oba pilnými studenty, takže času na to bylo poskromnu, zejména po víkendech a jelikož se blížily vánoce a zkouškové, tak i o vánocích a skoro i místo zkoušek. Já jsem to k němu měl poměrně daleko, takže jsem měl funkci informátora a dohazovače některých dílů, což jak se nakonec ukázalo, nebylo úplně jednoduché, ale především díky radám na fóru jsme to nakonec úspěšně zvládli. Kamarád potom měl roli automechanika, takže opravil snad vše, co bylo nefunkční nebo rozbité.
Na plechařinu si pozval strýce, který s tím má bohaté zkušenosti a spolu dali čumák zase do kupy. Já jsem byl třeba několikrát ve Zlíně očumovat Rovery, třeba jsem luštil kódy na předním světle, protože jsme měli podezření, že světlo co jsme koupili z vrakoviště je anglické, nakonec se to potvrdilo, naštěstí ho Mirek vzal zpět a já potom koupil nové, po asi třetinové slevě. Celá akce se poměrně protáhla, jednou neměl strýc čas, příště se zase čekalo na nějaké díly, ke konci nechtěl poslouchat motor, což jsem tenkrát dost hodně probíral na fóru a vůbec s každým, kdo autům aspoň trošku rozuměl. Jednu chvíli mě už ze zoufalosti napadaly šílené myšlenky a už jsem přestával mít chuť do toho neustále vrážet peníze a energii. Ustál jsem to, díky bohu. Když už motor tak nějak naskočil a dalo se s tím vcelku normálně jezdit, čekalo se ještě na nalakování některých dílů a nakonec na přihlášení na DI. A co všechno vlastně bylo potřeba opravit? Tak především se to neobešlo bez nových chladičů, světla, řemenu alternátoru s kladkou, nárazníku, blatníku, pro jednoduchost i kapoty, skla do zadních dveří, no a potom už to byly jenom drobnosti, ikdyž ani ty drobnosti nebyly zrovna nejlevnější.
Onen slavnostní den nastal 6. března, kdy jsem se vydal ke kamarádovi. Auto jsem vlastně 4 měsíce neviděl, takže to pro mne bylo příjemné překvapení ho zase po takové době vidět a dokonce se v něm i svézt! První rozčarování ale přišlo ve chvíli, kdy jsem začal startovat, motor se točil dlouho, ale nakonec chytnul, volnoběh byl ale dost nejistý, při ohřátí to poměrně dost cukalo a vynechávalo, takže jsem měl přirozeně strach s tím jet jednak přes Prahu a jednak asi 250 km domů, motor zkrátka nebyl ještě úplně OK a to mne celou dobu znervózňovalo. Nicméně dojel jsem! Ikdyž mi auto totálně vypovědělo službu asi 3 km před barákem. To jsem si oddych, narychlo ještě volám kamarádovi, jeho rady jsou ale bezúspěšné, po chvíli se vybíjí baterka a je definitivní konec. Volám tedy otcovi, zapřáhli jsme Rouviho za Felcku a odtáhli asi 500 m do servisu, kde se na to prý podívají. Druhý den bylo auto „opravené“ s tím, že jenom vyměnil ulité svíce. Ani jsem nedojel domů a už jsem mu volal zpátky, ať si pro mě přijede, auto opět vypovědělo službu. No, prý že se na to teda podívá. Asi po týdnu se k tomu konečně dostali, mechanik konstatoval, že je vadný palec na rozdělovači, ale že na to za nic nemohl přijít, takže jsem vysolil dva a půl litru za hodiny hledání příčiny a tři sta za vadný palec. Nakonec mi to v tu chvíli bylo úplně jedno, hlavně že si motor spokojeně a konečně pravidelně předl, od té doby je motor v cajku. K plně funkčnímu autu ještě byl potřeba vyměnit kroužek na ABS na jednom kole, vyměnit brzdové čelisti a dát autu běžnou údržbu, těmito body to ale považuji za ukončené z hlediska opravy po koupi.
Ještě jednou chci i veřejně poděkovat za pomoc mému kamarádovi a jeho strýcovi, odvedli opravdu skvělou práci!!
Náhledy fotografií ze složky Oprava