Jdi na obsah Jdi na menu
 


Palubní počítač

8. 12. 2008

Vždy jsem toužil mít v autě spoustu displejů, měřáků a různých vychytávek a v Rouvříku mi hned od začátku něco podobného chybělo. Navíc se mi do teď nelíbí to mechanické počítadlo kilometrů, ale s tím už asi nic neudělám. Původně jsem měl v plánu zaměnit budíky ze 45ky, které mají displej a červené rafiky, ale od toho jsem nakonec taky upustil.

 

Takže po několika neúspěšných pokusech o sehnání nějakého slušného zařízení, připomínající palubní počítač, jsem se dostal k nápadu Blendiho, který realizoval palubní počítač na svém voze Hyunday. Jedná se o vcelku podařený počítač, využívající k zobrazování hodnot displej ze starého telefonu Siemens a k přepínání a kalibraci počítače je použito jediné tlačítko, což dodává celému zařízení na jednoduchosti a možnost montáže tohoto tlačítka v podstatě kamkoli. Celé zařízení pracuje na celkem jednoduchém principu. Snímá ze vstřikovačů (z jednoho) pulsy, z kterých vypočítá podle délky jeho sepnutí aktuální spotřebu pohonné jednotky.  Jako druhé čidlo slouží čidlo na převodovce, které počítači říká, jakou auto ujelo vzdálenost. Z těchto dvou údajů už lze pak jednoduše spočítat průměrnou spotřebu i ostatní údaje. Po několika dotazech a prvotních úvahách nad složitostí akce už jsem držel v ruce schéma a v hlavě mi šrotovalo, jak a kam to celé umístím.

 

Nejprve bylo nutné zjistit několik technických informací ohledně mého vozidla, jednalo se o typ vstřiků a jejich parametry, a druhá neméně důležitá věc, počet impulzů od čidla rychlosti na převodovce za nějakou ujetou vzdálenost. Prvně jmenované se mi podařilo celkem bez problému najít na internetu. S čidlem už jsem tak úspěšný nebyl, takže přišla ke slovu technika. Opatřil jsem si programovatelný automat a v něm udělal jednoduchý prográmek na počítání pulzů - čítač a tyto potom změřil na 50ti metrech. Když jsem měl v ruce tyto informace, bylo možné je předat Blendimu, který podle nich zhotovil program přesně na míru a také mi vyrobil desku s plošnými spoji. Já jsem mezitím sháněl potřebné součástky, a jelikož se jednalo o jejich SMD  provedení, i patřičný hrot k mikropájce, displej a také jsem si připravoval místo v palubce, kam displej zasadím. Jako jediné a zároveň ideální místo se jevilo zapustit ho mezi dva ciferníky dolů do zaslepeného okénka, připraveného pro případné další kontrolky. Mechanicky bylo potřeba odstranit přebytečné plastové "příčky" ze zadní strany budíků a vyříznout přesný otvor pro displej, hrany zahladit a nakonec celé znova přestříkat.

 

 

Obrazek

 

Nakonec jsem se ještě před nadcházejícími mrazy rozhodnul, co nejdříve protáhnout onen potřebný kabel ke vstřikům, tzn. dostat se z kabiny (prostoru za budíky), do motorového prostoru. Díky fóru jsem brzy našel tu správnou cestu a vodič jsem protáhl vlevo za předním blatníkem k motoru. Nepřipojoval jsem ho ale přímo na vstřik, to mi přišlo vcelku zbytečné a neelegantní. Našel jsem si ve schématu jeho druhý konec, který ústí do řídící jednotky motoru. V tomto místě jsem tedy použil rychlospojku - původní kabel jsem za žádnou cenu nechtěl přestřihnout - a kabel připojil k patřičnému vodiči.

  Obrazek

Když mi konečně přišla destička s plošnými spoji, stačilo - tohle slovo zní  strašně jednoduše, ale práce to nebyla lehká - součástky napájet, připojit všechny možné vodiče na svorkovničku, a nakonec připojit i displej. Hotovo. Samozřejmě jsem si celé zařízení nejprve vyzkoušel doma na stole a vychytal mouchy, ale pak už jsem se honem vydal do auta na první zkušební připojení. Na zadní straně budíků se lze připojit jak na plus a mínus, tak na "čidlo" rychlosti, které vede elegantně až do rychloměru. To bylo tedy celkem snadné. Poslední kablík, který byl potřeba připojit, byl právě od vstřiků, ten sem připojil přes svorkovničku. A, hurá, po zapnutí zapalování se displej rozsvítil a po nastartování dokonce zobrazoval hodnoty spotřeby. Auto jsem tedy uvedl do pohybu, načež jsem zjistil, že displej ukazuje i rychlost, ale ručičku rychloměru to jaksi "neutáhlo". Po konzultaci s Blendim došlo ještě k malé změně v zapojení, a světe div se, palubní počítač funguje tak jak má, a autu to taktéž nijak nevadí! Nakonec už zbývalo jenom zařízení zkulturnit a elegantně zapasovat do auta. Ovládací tlačítko jsem zapustil vedle ovládání zpětných zrcátek.

 

 

Obrazek

 

Konečně jsem mohl po dvou měsících ježdění s rozdrnčenou a na půl plandající přístrojovkou  přišroubovat všechny její šrouby a přístroj otestovat v ostrém provozu. Podsvícení je vcelku stejné, jako u budíků, takže jsem s výsledkem spokojen.

Obrazek

 

Náhledy fotografií ze složky Palubní počítač